Dějiny

Historie Číny (中国 Zhōngguó) se rozprostírá na několik tisíc let, což z ní činí jednu z nejstarších a nejvlivnějších civilizací světové historie. Od prvních lidských osad po moderní technologické vývoje hrála Čína ústřední roli v kulturním, ekonomickém a politickém rozvoji Asie a světa.

První společnosti a dynastie (3. tisíciletí př. n. l. – 221 př. n. l.)

První stopy čínské civilizace sahají do neolitického období s kulturou 仰韶 Yǎngsháo a kulturou 龙山 Lóngshān. Kolem roku 2100 př. n. l. se objevuje první pololegendární dynastie, Xià. Následuje dynastie Shāng (1600-1046 př. n. l.), která zanechala písemné záznamy na zvířecích kostech a želvích krunýřích, první příklady čínského písma.

Dynastie Zhōu (1046-256 př. n. l.) následuje po Šang a zavádí koncept „Mandátu nebes“ (天命 Tiānmìng), který ospravedlňuje božské právo králů k vládnutí. Toto období také vidí vzestup velkých filozofických škol, zejména konfucianismu (儒学 Rúxué), taoismu (道教 Dàojiào) a legalismu (法家 Fǎjiā).

Jednotná říše: Dynastie Qin a Han (221 př. n. l. – 220 n. l.)

Dynastie Qín, založená 秦始皇 Qín Shǐ Huáng, sjednotila Čínu v roce 221 př. n. l. a položila základy centralizovaného státu. Qin Shi Huang je známý tím, že začal stavět 长城 Chángchéng (Velká čínská zeď) a svým obrovským mauzoleem, které hlídá armáda 兵马俑 Bīngmǎyǒng (terakotové vojáky).

Dynastie Hàn (206 př. n. l. – 220 n. l.) následuje po Qin a označuje éru teritoriální expanze, ekonomické prosperity a technologických inovací. Toto období je také poznamenáno otevřením 丝绸之路 Sīchóu zhī Lù (hedvábné stezky), která spojuje Čínu s centrální Asií a Evropou.

Dynastie Tang a Song: Zlatý věk Číny (618-1279)

Dynastie Táng (618-907) je často považována za zlatý věk čínské kultury. Jde o období velkých úspěchů v umění, literatuře a diplomacii. 长安 Cháng'ān (dnešní Xi'an), hlavní město, se stává jednou z největších metropolí světa.

Za dynastie Sòng (960-1279) prožívá Čína ekonomickou a technologickou revoluci. Číňané vynalezli knihtisk, magnetický kompas a střelný prach, inovace, které změnily svět.

Mongolské a Mingské císařství (1279-1644)

Čínu dobyli Mongolové pod vedením 忽必烈 Hūbìliè (Kublaj Chán), který založil dynastii Yuán (1279-1368). Toto období vidí nárůst výměny se Západem, zejména díky cestám 马可波罗 Mǎkě Bōluó (Marco Polo).

Dynastie Míng (1368-1644) obnovuje čínskou nadvládu a podniká velké projekty, jako je rekonstrukce Velké čínské zdi a výstavba 紫禁城 Zǐjìnchéng (Zakázané město) v 北京 Běijīng. Námořní expedice admirála 郑和 Zhèng Hé rozšířily čínský vliv až do východní Afriky.

Dynastie Qing a moderní éra (1644 - 20. století)

Dynastie Qīng (1644-1912), řízená Mandžuy (满族 Mǎnzú), je poslední císařskou dynastií Číny. Zažívá postupný úpadek v důsledku zahraničních invazí a vnitřních povstání. Opiové války (鸦片战争 Yāpiàn Zhànzhēng) a nerovné smlouvy vnucené západními mocnostmi značně oslabily říši.

V roce 1912 byla vyhlášena Čínská republika (中华民国 Zhōnghuá Mínguó), což ukončilo více než 2 000 let dynastické vlády. Po období občanských válek a boje proti japonské invazi byla v roce 1949 založena Čínská lidová republika (中华人民共和国 Zhōnghuá Rénmín Gònghéguó) pod vedením 毛泽东 Máo Zédōng.

Současná Čína

Dnes je Čína jednou z největších ekonomických a politických velmocí světa. Zatímco si uchovává své unikátní kulturní dědictví, nadále hraje klíčovou roli na mezinárodní scéně.

Historie Číny je nevyčerpatelným zdrojem údivu, který odhaluje mnoho tváří civilizace, která dokázala přežít věky a neustále se vyvíjet. Je to zářivé svědectví o bohatství a odolnosti lidského ducha.