Čínský text
视之不见, 名曰夷;
听之不闻, 名曰希;
搏之不得, 名曰微.
此三者不可致诘, 故混而为一.
其上不皦, 其下不昧.
绳绳不可名, 复归于无物.
是谓无状之状, 无物之象, 是谓忽恍.
迎之不见其首, 随之不见其后.
执古之道, 以语今之有.
以知古始, 是谓道已.
Překlad
Díváš se na něj (na Tao) a nevidíš ho: říká se mu bezbarvý.
Nasloucháš mu a neslyšíš ho: říká se mu bezzvučný.
Chceš se ho dotknout a nedosáhneš na něj: říká se mu nehmotný.
Tyto tři vlastnosti nelze zkoumat řečí. Proto se spojují v jedno.
Jeho horní část není jasná; jeho dolní část není temná.
Je věčný a nelze ho pojmenovat.
Navrací se do nebytí.
Říká se mu tvar bez tvaru, obraz bez obrazu.
Říká se mu neurčitý, nepolapitelný.
Pokud jdeš před něj, neuvidíš jeho tvář; pokud jdeš za ním, neuvidíš jeho záda.
Pozorováním Tao starých časů lze vládnout dnešním bytím.
Pokud člověk může poznat původ starých věcí, říká se, že drží nit Tao.
Poznámky
河上公 (): 无 () znamená "bez barvy, bezbarvý"; 希 () znamená "bez zvuku, bezzvučný" (proto jsem použil slovo "afonní"); 微 () znamená "bez těla, nehmotný". Toto vysvětlení od 河上公 () potvrzuje 德清 (), B, C, 列御寇 () atd.
Dosl. "non possunt interrogationibus penitus investigari". 刘劼夫 (): Obecně, když nemůžeš najít to, co hledáš, někdy to najdeš tím, že se zeptáš druhých. U těchto tří věcí to tak není. Mohl bys se ptát druhých až do konce svého života a přesto bys je nedosáhl ani nepochopil. Ale pokud se zřekneš svého rozumu a zbavíš se svého těla, pak je pochopíš, tj. pochopíš 道 (), jehož atributy jsou.
河上公 (): Tyto tři věci, tj. bezbarvost, bezzvučnost, nehmotnost, nelze vyjádřit ústy ani předat písmem.
B: Nelze je zkoumat řečí ani od sebe oddělit. E: Tato tři slova (přídavná jména) 无 (), 希 (), 微 () stejně vyjadřují představu toho, co je prázdné a nehmotné. Skutečně, to, co je neviditelné, se neliší od toho, co je neslyšitelné a nedotknutelné. Proto tyto tři vlastnosti nelze oddělit ani od sebe odlišit. Spojují se a sjednocují v jednu vlastnost (kterou je prázdnota, nehmotnost), protože, jak jsme viděli výše, odděleně i společně dávají představu o tom, co je prázdné a nehmotné.
尹喜 (): Tyto tři vlastnosti jsou ve své podstatě jedinou a tou samou věcí (svým spojením ukazují nehmotnost 道, ). Jsou to lidé, kteří nutně používají tato jména, aby řekli, že 道 () uniká smyslům zraku, sluchu a hmatu, jimiž se ho snaží najít.
列御寇 (): Všechny hmotné věci jsou shora jasné a zdola temné. Ale 道 () nemá ani horní, ani dolní část; následně tedy není ani shora jasnější, ani zdola temnější.
佛傀子 (): Výraz 精精 () znamená "nepřerušovaný, který nezažívá přestání ani přerušení".
A: Nelze ho označit barvou, zvukem ani tvarem. Nelze ho rozlišit žádnou z pěti barev; nemá hlas ani zvuk, který by odpovídal některé z pěti hudebních not; nemá tělo, jehož rozměry nebo tvar by šly určit.
B: Lze ho vztáhnout k nebytí. D, E: Tvary, které mají tvar, obrazy, které mají obraz, jsou hmotné bytosti. Slova "tvar bez tvaru, obraz bez obrazu" označují 道 (). D: Řekneme, že neexistuje? Ale bytosti ho potřebují, aby se zrodily a utvářely. Řekneme, že existuje (hmotně)? Ale nevidíme jeho tělo. Proto 老子 () mu říká tvar bez tvaru a obraz bez obrazu.
B: Je jako existující i neexistující. Nelze ho (D) určit.
Dosl. "nevidíš jeho hlavu, nevidíš jeho zadní část". B: To znamená, že mu nenajdeš ani začátek, ani konec.
E: Výrazem 今之有 () "dnešní bytí" myslí 老子 () záležitosti současného světa. Aby se jimi dobře vládlo, je třeba (E) spočívat v absolutním klidu, který vylučuje jakoukoli činnost. To je to, čemu autor říká pozorování 道 () starých časů. H: Co činí zásluhu Svatého, je to, že vládne věku, světu, s pomocí tohoto jemného 道 ().
B: Kdysi všechny věci čerpaly svůj původ z toho, co nemá původ (z 道, ). Někteří komentátoři (E, H) věří, že výraz 谷神 () označuje 道 () starých časů.
B vysvětluje slova 道纪 () jako 道之端绪, dosl. "počáteční nit 道" ().