Kapitola 17 Konfuciových rozhovorů

yánghuòjiànkǒngkǒngjiànguīkǒngtúnkǒngshíwángérwǎngbàizhīzhūwèikǒngyuē:“láiěryán。”yuē:“怀huáibǎoérbāngwèirén?”yuē:“。”“hàocóngshìérshīshíwèizhī?”yuē:“。”“yuèshìsuì。”kǒngyuē:“nuòjiāngshì。”

XVII.1. Jang Chuo chtěl se setkat s Konfuciem. Konfucie ho nechtěl přijmout. Jang Chuo mu poslal mladé prase. Konfucie vybral okamžik, kdy Jang Chuo nebyl doma, aby mu vyjádřil svou úctu. Potkal ho na cestě. Jang Chuo řekl Konfucovi:— Pojďte, chci vám něco říci.Potom mu řekl:— Ten, kdo skrývá své poklady a zanechává svou zemi v nepořádku, zaslouží si, aby byl nazýván dobrotivým?— Ne, odpověděl Konfucie.Jang Chuo pokračoval:— Ten, kdo rád řídí veřejné záležitosti a často nechává ujít příležitosti, zaslouží si, aby byl nazýván moudrým?— Ne, odpověděl Konfucie.Jang Chuo řekl:— Dny a měsíce plynou, roky nás nečekají.— Dobře, odpověděl Konfucie; budu vykonávat úřad.

Poznámka:

XVII.1. Jang Chuo, také známý jako Jang Chuo, byl správcem rodiny Ji. Věznil Ji Chwana, hlavu této rodiny, a vládl sám jako pán v knížectví Lu. (Učinil tak svému pánovi to, co Ji Wu, praděd tohoto pána, udělal knížeti z Lu.) Chtěl donutit Konfucia, aby ho navštívil; ale Konfucie tam nešel. Když velký prefekt poslal dar učenci, pokud učitel nebyl doma, aby dar přijal, měl podle zvyku jít do domu velkého prefekta vyjádřit svou vděčnost. Jang Chuo, využívaje chvíle, kdy Konfucie nebyl doma, mu poslal mladé prase jako dar, aby ho donutil jít ho pozdravit a navštívit. Konfucie, vybírajíc si chvíli, kdy Jang Chuo nebyl doma, šel do jeho domu, aby se mu poděkoval. Bál se, že by padl do pasti, kterou mu tento zlý člověk postavil, a že by se zdálo, že uznává jeho absolutní moc; a chtěl dodržet svůj první záměr, který byl nechodit ho navštívit. Proti svým očekáváním ho potkal Jang Chuo na cestě. Jang Chuo, kritizujíc Konfucieho chování a nabádaje ho, aby přijal úřad bez odkladu, neměl jinou úmysl, než získat jeho podporu k vyvolání nepořádku ve vládě. Konfucie byl připraven vykonávat úřad, ale ne chtěl se dostat do služeb Jang Chua.




yuē:“xìngxiāngjìnxiāngyuǎn。”

XVII.2. Mistr řekl:— Lidé jsou všichni podobní svou povahou; liší se svými návyky.




yuē:“wéishàngzhìxià。”

XVII.3. Mistr řekl:— Existují pouze dvě třídy lidí, kteří nikdy nemění své chování: nejmoudřejší a nejhloupější.




zhīchéngwénxiánzhīshēngwǎněrérxiàoyuē:“yānyòngzǎiniúdāo。”yóuduìyuē:“zhěyǎnwénzhūyuē:‘jūnxuédàoàirénxiǎorénxuédào使shǐ。’”yuē:“èrsānyǎnzhīyánshìqiányánzhīěr。”

XVII.4. Mistr, přicházející do Wu-chengu, slyšel zpěv a zvuk strunných nástrojů. Usmál se a řekl:— Když zabíjíte slepici, použijete nož, který slouží k porážce býků?Zi-jou odpověděl:— Mistře, dříve jsem vás slyšel říkat, že studium moudrosti činí úředníky dobrotivými a lidi snadno ovladatelnými.— Moje děti, řekl Mistr, Jan mluvil pravdu. Co jsem právě řekl, bylo jenom žert.

Poznámka:

XVII.4. Wu-cheng patřilo k knížectví Lu. Zi-jou byl tehdy prefektem Wu-chengu a učil lidi o povinnostech a hudbě. Proto všichni obyvatelé uměli zpívat a hrát na strunné nástroje. Radost Mistra se projevila na jeho tváři. Usmál se a řekl:„Když zabíjíte slepici, malého zvířete, proč byste měli použít velký nůž, který slouží k porážce býků?“ Chtěl říci, že Zi-jou používá velké administrativní prostředky k vládnutí malému městu. Neřekl to vážně. Země, které se mají vládnout, nemají všechny stejnou velikost; ale ti, kteří je vládnou, musí vždy učit povinnosti a hudbu, a tak se chovat stejně.




gōngshānrǎofèipànzhàowǎngyuèyuē:“zhīgōngshānshìzhīzhī!”yuē:“zhàozhězāiyǒuyòngzhěwéidōngzhōu!”

XVII.5. Kung-šan Fu-žao, pán města Pi, se vzepřel. Pozval Konfucia. Filozof chtěl jít ho navštívit. Cí-lu, rozhořčený, mu řekl:— Není místa, kam byste měli jít. Proč byste měli jít k pánu Kung-šanovi?Mistr odpověděl:— Ten, kdo mě pozval, to neudělal bez pravého úmyslu? Pokud bych byl použit, neobnovil bych na východě zásady zakladatelů dynastie Čou?

Poznámka:

XVII.5. Kung-šan Fu-žao byl správcem hlavy rodiny Či, který byl velkým prefektem v knížectví Lu. Kung-šan byl jeho příjmení, Fu-žao jeho jméno a C’-še jeho přezdívka. S Jang Chou se zmocnil osoby da-fu Či Chwana a, jako pán města Pi, podporoval svůj vzpouru proti velkému prefektovi. Pozval Konfucia, aby přišel k němu. Konfucie chtěl jít. Protože Kung-šan Fu-žao se vzepřel proti rodině Či, a ne proti knížeti z Lu. Konfucie chtěl jít ve prospěch knížete z Lu, ne ve prospěch Kung-šan Fu-žao. Pokud by Konfucie mohl provést svůj záměr, odňal by svrchovanou moc z rukou velkých prefektů a předal by ji knížeti; a po předání knížeti by ji vrátil císaři. Chtěl jít k Kung-šan Fu-žao, protože tak byly jeho zásady. Nicméně, nešel, protože by mu bylo nemožné provést svůj záměr.




zhāngwènrénkǒngkǒngyuē:“néngxíngzhětiānxiàwéirén。”qǐngwènzhīyuē:“gōngkuānxìnmǐnhuìgōngkuānzhòngxìnrénrènyānmǐnyǒugōnghuì使shǐrén。”

XVII.6. C’-čang se zeptal Konfucia, co znamená dokonalá ctnost. Konfucie odpověděl:— Ten, kdo je schopen praktikovat pět věcí všude a vždy, je dokonalý.C’-čang řekl:— Povolte mi, abych se zeptal, jaké jsou tyto pět věcí?— Jsou to, odpověděl Konfucie, důstojnost, velkorysost, upřímnost, pilnost a dobrota. Důstojnost vyvolává respekt; velkorysost získává srdce; upřímnost získává důvěru; pilnost vykonává užitečné práce; dobrota činí snadným řídit lidi.




yuèzhàowǎngyuē:“zhěyóuwénzhūyuē:‘qīnshēnwéishànzhějūn。’yuèzhōngpànzhīwǎngzhī?”yuē:“rányǒushìyányuējiānérlínyuēbáinièérpáoguāzāiyānnéngérshí。”

XVII.7. Pi Jüe pozval Konfucia, aby ho navštívil. Mistr chtěl jít. C’-lu řekl:— Mistře, dříve jsem vás slyšel říkat, že moudrý člověk neudržuje společnost s člověkem, který je zapojen do provinilého podnikání. Pi Jüe, pán Čung-mou, vyvěsil vlajku vzpoury. Je vhodné, abyste ho navštívil?Mistr odpověděl:— Je to pravda, že jsem tyto slova řekl. Ale neříká se také, že velmi tvrdý předmět není poškozen třením? Neříká se také, že předmět, který je zcela bílý, nečerná se barvením? Jsem tedy jako tykev, která může být zavěšena a nejedná se s ní ani ji nejedí?

Poznámka:

XVII.7. Konfucie řekl:„Moje ctnost je tak pevná a čistá, že ji mohu bezpečně vystavit kontaktu s nectnými lidmi. Proč bych neměl odpovědět na pozvání Pi Jüe, aby se nezašpinil sám? Jsem tedy jako tykev? Je mi dovoleno být nepoužitelným pro lidi, jako tykev, která je vždycky zavěšena na jednom místě a nemůže nic dělat, ani pít ani jíst?




yuē:“yóuwénliùyánliù?”duìyuē:“wèi。”hàorénhàoxuéhàozhīhàoxuédànghàoxìnhàoxuézéihàozhíhàoxuéjiǎohàoyǒnghàoxuéluànhàogānghàoxuékuáng。”

XVII.8. Mistr řekl:— Jou, znáš šest slov a šest stínů?C’-lu, vstávaje, odpověděl:— Ne.— Sedej, řekl Konfucie, řeknu ti je. Chybou toho, kdo rád ukazuje svou dobrotu a nerad se učí, je nedostatek rozumu. Chybou toho, kdo rád zná věci a nerad se učí, je upadnutí do chyb. Chybou toho, kdo rád drží své sliby a nerad se učí, je škodit druhým. Chybou toho, kdo rád ukazuje svou upřímnost a nerad se učí, je příliš volné varování a napomenutí bez ohledu na osoby. Chybou toho, kdo rád ukazuje svou statečnost a nerad se učí, je narušení pořádku. Chybou toho, kdo rád ukazuje svou odvážnost a nerad se učí, je šílenství.




yuē:“xiǎoxuéshīshīxìngguānqúnyuàněrzhīshìyuǎnzhīshìjūnduōshíniǎoshòucǎozhīmíng。”

XVII.9. Mistr řekl:— Moje děti, proč nestudujete Š’-ťing? Š’-ťing nám slouží k tomu, abychom se inspirovali k praktikování ctnosti, abychom se sami zkoumali. Učí nás, jak se správně chovat s lidmi, jak se správně rozhořčit, jak plnit své povinnosti vůči rodičům a knížeti. Učí nás mnoho o ptácích, zvířatech a rostlinách.




wèiyuē:“wéizhōunánshàonánrénérwéizhōunánshàonányóuzhèngqiángmiànér?”

XVII.10. Mistr řekl svému synovi Po-jü:— Studujete Čou Nan a Šao Nan? Ten, kdo nestuduje Čou Nan a Šao Nan, není jako člověk, který by stál tváří k zdi?




yuē:“yúnyúnyúnzāiyuèyúnyuèyúnzhōngyúnzāi?”

XVII.11. Mistr řekl:— Když mluvíme o zdvořilosti a chválíme zdvořilost, chceme mluvit jen o drahokamech a hedvábí? Když mluvíme o hudbě a chválíme hudbu, chceme mluvit jen o zvoncích a bubnech?

Poznámka:

XVII.11. Zdvořilost vyžaduje především respekt a hudba má za hlavní cíl harmonii (souhlas). Drahokamy, hedvábí, zvonky a bubny jsou jen doplňky.




yuē:“érnèirěnzhūxiǎorényóu穿chuānzhīdào?”

XVII.12. Mistr řekl:— Ti, kteří se zdají být přísní dodržovatelé zásad moudrosti a ve skutečnosti nemají žádnou energii, nejsou podobní těmto lidem z podsvětí, kteří procházejí nebo přeskočují zdi, aby ukradli?




yuē:“xiāngyuànzhīzéi。”

XVII.13. Mistr řekl:— Ti, kteří se zdají být dobří lidé v očích vesničanů, ničí ctnost.




yuē:“dàotīngérshuōzhī。”

XVII.14. Mistr řekl:— Opakovat na cestě všem kolem, co se naučil na cestě, je házet ctnost na vítr.




yuē:“shìjūnzāiwèizhīhuànzhīzhīhuànshīzhīgǒuhuànshīzhīsuǒzhì。”

XVII.15. Mistr řekl:— Je vhodné přijmout na dvůr podlézavé lidi a sloužit knížeti s nimi? Předtím, než získají úřady, jsou znepokojeni, že je získají. Jakmile je získají, jsou znepokojeni, že je ztratí. Pak nedělají nic, aby je neztratili.




yuē:“zhěmínyǒusānjīnhuòshìzhīwángzhīkuángjīnzhīkuángdàngzhījīnliánjīnzhījīn忿fènzhīzhíjīnzhīzhàér。”

XVII.16. Mistr řekl:— Starí lidé byli náchylní k třem vadám, které možná již neexistují. Dříve ti, kteří měli velké aspirace, zanedbávali malé věci; dnes se nechávají unést neřestí. Dříve ti, kteří byli stálí ve svých rozhodnutích, se zdáli být málo přístupní; dnes jsou hněviví a neústupní. Dříve ti, kteří byli hloupí, byli jednoduchí a upřímní; dnes jsou podlí.




yuē:“qiǎoyánlìngxiǎnrén。”

XVII.17. Mistr řekl:— Nelíbí se mi fialová barva, protože je tmavší než červená. Návidím hudbu z Čengu, protože je jasnější než dobrá hudba. Návidím mluvčí, protože ruší státy a rodiny.




yuē:“yán。”gòngyuē:“yánxiǎoshùyān?”yuē:“tiānyánzāishíxíngyānbǎishēngyāntiānyánzāi!”

XVII.18. Mistr řekl:— Chtěl bych už nemluvit.— Mistře, řekl C’-kung, pokud nebudete mluvit, co budou vaši žáci předávat budoucím generacím?Mistr odpověděl:— Mluví nebe? Čtyři roční období se střídají; všechno se rodí. Mluví nebe?

Poznámka:

XVII.18. V chování nejvyššího mudrce je vše, až po nejmenší pohyby, jasným projevem nejvyšší rozumu; stejně jako průběh ročních období, vznik různých bytostí, vše v přírodě je projevem nebeské síly. Musí nebe mluvit, aby projevilo svou ctnost?




bēijiànkǒngkǒngjiāngmìngzhěchūér使shǐzhīwénzhī

XVII.19. Ru Pej chtěl vidět Konfucia. Konfucie se omluvil nemocí. Když ten, kdo přinesl tuto odpověď návštěvníkovi, prošel dveřmi domu, Konfucie vzal svou citery a začal hrát a zpívat, aby to Ru Pej slyšel.




zǎiwèn:“sānniánzhīsāngjiǔjūnsānniánwéihuàisānniánwéiyuèyuèbēngjiùxīnshēngzuānsuìgǎihuǒ。”yuē:“shídàojǐnān?”yuē:“ān。”“ānwéizhījūnzhīsāngshízhǐgānwényuèchǔānwéijīnānwéizhī。”zǎichūyuē:“zhīrénshēngsānniánránhòumiǎnzhī怀huáisānniánzhīsāngtiānxiàzhītōngsāngyǒusānniánzhīài?”

XVII.20. Caj Weho se zeptal Konfucia na trojletý smutek a řekl:— Jedna rok je již dost dlouho. Pokud by moudrý člověk tři roky neplnil povinnosti, tyto povinnosti by zanikly; pokud by tři roky zanedbával hudbu, hudba by byla v úpadku. Během jednoho roku jsou staré obilí spotřebovány, nové jsou sklizeny; různé druhy dřeva postupně dávají nové oheň. Je vhodné, aby smutek netrval déle než jeden rok.Mistr odpověděl:— Po roce smutku byste se mohl rozhodnout jíst rýži a nosit hedvábné šaty?— Ano, řekl Caj Weho.— Pokud se můžete, řekl Konfucie, tak to udělejte. Moudrý člověk v době smutku nenachází žádnou chuť k nejchutnějším pokrmům, nemá rád hudbu a nenachází žádný klid v svých obvyklých pokojích. Proto to nedělá. Vy, pokud se můžete rozhodnout to udělat, tak to udělejte.Caj Weho odešel, a Mistr řekl:— Jů má zlý srdce. Rodiče nosí své dítě na svém klíně tři roky; proto byl přijat trojletý smutek všude. Jů nebyl předmětem lásky svých rodičů po tři roky?

Poznámka:

XVII.20. Starí lidé získávali nový oheň z dřevěného nástroje, který otáčeli jako vrtačka. Používané dřevo bylo na jaře vrba nebo topol; na začátku léta jujuba nebo meruňka; na konci léta morušovník nebo morušovník barvířský; na podzim dub nebo ju; v zimě sophora nebo tan. Syn po smrti svého otce nebo matky po dobu tří let jedl hrubou stravu, nosil plátěné šaty a spal na slamě, s hlavou na hliněném hrudníku.




yuē:“bǎoshízhōngsuǒyòngxīnyānzāiyǒuzhěwéizhīyóuxián。”

XVII.21. Mistr řekl:— Když někdo po celý den jen jí a nepoužívá svůj rozum, je těžké se stát ctným! Nemáme desky a šachy? Lepší je se jimi zabývat, než nic nedělat.




yuē:“jūnshàngyǒng?”yuē:“jūnwéishàngjūnyǒuyǒngérwéiluànxiǎorényǒuyǒngérwéidào。”

XVII.22. C’-lu řekl:— Moudrý člověk nemá v velké úctě statečnost?Mistr odpověděl:— Moudrý člověk klade spravedlnost nad vše. Člověk v vysoké úřadě, který má statečnost a nedodržuje spravedlnost, ruší pořádek. Člověk z nižší vrstvy, který má statečnost a chybí mu spravedlnost, stává se zlodějem.




gòngyuē:“jūnyǒu?”yuē:“yǒuchēngrénzhīèzhěxiàliúérshànshàngzhěyǒngérzhěguǒgǎnérzhìzhě。”yuē:“yǒujiǎowéizhīzhěsūnwéiyǒngzhějiéwéizhízhě。”

XVII.23. C’-kung řekl:— Má moudrý člověk nějaké nenávistné lidi?Mistr odpověděl:— Ano. Moudrý člověk nenávidí ty, kteří zveřejňují vady nebo chyby druhých; nenávidí lidi z nižší vrstvy, kteří pomlouvají ty z vyšší vrstvy; nenávidí ty, kteří jsou odvážní a porušují zákony; nenávidí ty, kteří jsou stateční a mají úzký rozum.Mistr přidal:— A vy, C’, máte také nějaké nenávistné lidi?— Já nenávidím, odpověděl C’-kung, ty, kteří pozorují chování druhých, myslíce si, že to je opatrnost; nenávidím ty, kteří nikdy nechtějí ustoupit, myslíce si, že to je statečnost; nenávidím ty, kteří vyčítají druhým jejich skryté chyby, myslíce si, že to je upřímnost.




yuē:“wéixiǎorénwéinányǎngjìnzhīsūnyuǎnzhīyuàn。”

XVII.24. Mistr řekl:— Ženy druhé třídy a služebníci jsou lidé, kteří jsou nejméně ovladatelní. Pokud je zacházíte přátelsky, nedodržují vás; pokud je držíte na dálku, jsou nespokojení.




yuē:“niánshíérjiànyānzhōng。”

XVII.25. Mistr řekl:— Ten, kdo ve čtyřiceti letech stále má vady, které ho činí nenáviděným, se již nikdy nezmění.